M
oje originální nápady (povídky, básničky, kreslení, návody atd.) se NESMĚJÍ KOPÍROVAT bez mého souhlasu.
Čtěte, komentujte, kritizujte prostě se tu na chvíli zastavte :)


Škola pro chytráky 37.díl

30. září 2017 v 21:02 | katt-chan |  Škola pro chytráky
Dneska sice trochu odpočívám, ale jinak jsem utahaná, proto jen kratší pokračovaní. V minulém díle se poprali Kei a hiro s medvědím duchem ledu a ohně. Aki spadla do propasti.... Co následuje ?

Škola pro chytráky 37.díl


"Aki prober se. No tak." Mručel jsem na ní. Položil jí opatrně na zem. Z Keiova oblečení se mi podařil odtrhnout rukáv a ovázat ránu na noze, kterou si zřejmě způsobila pádem.
Kei byl mimo sebe, už nějakou dobu a až se probudí tak to asi schytám pomyslel jsem si.



Cítil jsem jak slabě jí tluče srdce, ale stále se držela. Kei na tom nebyl o nic lépe a čas téměř vypršel. Začít odříkávat přísahu bylo to jediné co by ho mohlo zachránit a vlastně pomoci i Aki. Poklekl jsem a přichystal si nůž. Odříkávání mohlo začít. "Medvědí démoni. Moji předkové. Vyslyšte přísahu spojení lidského mláděte a medvěda. Já přísahám, že se plně stávám jeho součásti. Led i oheň budou mu k pomoci. Dobrovolně se stávám jeho mocí. Vyslyšte přísahu bratrů v boji. Krev nás navždy spojí. Mysl se jednou stává, bratrství nás pojí." Přiložil jsem nůž k zápěstí a řízl. Kei sebou cuknul, při zářezu, ale jeho vědomí zůstalo v temnotě. Rychle jsem vytáhl lahvičku se svojí krví jako duch žádnou nemám, již staletí. Bylo na čase jednou jí použít pro dobrou věc. "Moje krev, tvoje krev, NAŠE KREV!" Smíchali se a pak se na mé tlapě a Keiově zápěstí rána zacelila. Místo jizvy se vypálila medvědí tlapka. "Keii vstávej Kei Ke…"


Kam jenom mohli jít. Stopy boje za dalším stromem skončili a já nevěděl kde je hledat. Otočil jsem se dokola, abych se více zorientoval a pak si vzpomněl. Křik Aki. Rozhodně to byla ona. Kousek odsud byla propast, které se každý velkým obloukem vyhnul. Bolelo mě celé tělo, ale ani to mě nezabránilo najít Keie a Aki. "Brácho. Akii. Kde jste?" Křičel jsem po lese a prodíral se blíž k propasti. Kousek od ní byly popadané stromy. Nedalo se nic dělat, ale ve stavu v jakém mě tam nechali jsem se nezmohl na přelézání klád a kličkování mezi suchými větvemi. Obejít zdevastovaný kus lesa po minulé bouři zabralo plno času. V boku mě píchalo jako kdybych běžel školní maratón. Dlouho to nevydržím, ale musím se tam dojít podívat. Prostě musím vědět, že jsou v pořádku. Konečně se mi podařilo dostat ke konci lesa a hned za ním byla vidět propast. "Keii! Aki!" Moje oči se z hrůzou podívali na dvě ležící těla blízko okraje. "Keii, Aki." Volal jsem na ně, ale ani jeden z nich se nepohnul. Třesoucí se rukou jsem vytáhl mobil a vyťukal rychlou pomoc. Pak mi došlo, že se mi nechvěje jen ruka, bylo to celé tělo. Z posledních sil se mi podařilo je odtáhnout dá od temné propasti. "Brácho vstávej, Aki no tak jsi silná musíš vstát." Snažil jsem se je narovnat. Jejich těla byla bezvládná, bez života. V dálce byla slyšet siréna. "Vydržte, už sem jede pomoc." Snažím se je utěšit. Na levé straně mám o sebe opřeného Bráchu a na druhé Aki. Po pár minutách dorazila záchranka. Personál se na chvíli zarazil, když nás viděl a něco hlásil do vysílačky. "Jak se vám to stalo? Co vás bolí? Musíte s námi na vyšetření. Slyšíte?" Nevím na co se ptali. "Pomozte jim, pomozte jim.." Opakoval jsem dokola a tělo se čím dál víc třáslo. "Zkolaboval okamžitě Hira naložte a jeďte!" Záchranář se podíval na ty zbylé dva. "A oni doktore?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama