M
oje originální nápady (povídky, básničky, kreslení, návody atd.) se NESMĚJÍ KOPÍROVAT bez mého souhlasu.
Čtěte, komentujte, kritizujte prostě se tu na chvíli zastavte :)


Manželem proti své vůli!! 2.díl

21. října 2017 v 14:14 | katt-chan |  Manželem proti své vůli!!
Jen krátce ke hře Shakes a Fidget brzo v ní proběhne další nová aktualizace. Bude to velký update plný změn tak doufejme že nám zase nenadělí víc chyb, než oprav :D

Tady mám pro vás nový dílek, který je stále takový rozjíždějící snad se brzo rozepíšu ke všem povídkam, i když se čtou málo tak já u psaní odpočívám :)


Manželem proti své vůli 2. díl celý díl dole :)




"Když nechceš dobrovolně bude to proti tvé vůli." Snažil jsem se nahmatat kliku od dveří a pomalu vycouvat, ale jako kdyby zmizela. "Hledáš tohle?" Čarodějnice místo křišťálové koule držela kliku od dveří. "Jestli chceš, nechám ty dveře zmizet celé, aby tě to nelákalo." Pochopil jsem to moc dobře. Nedalo se utéct. "Vezmeš si mě!" Přikázala a já svěsil ramena. "Ano, ale potřebuju trochu času." Okolo mě něco prolítlo ani nevím co a hrnulo se to dál. "Připrav to na zítra." Houkla čarodějnice a celý pokoj se začal měnit. Zmizeli lahve s lektvary i knihy. Doprostřed přitančily židle a stůl. Za nimi následoval ubrus. Bylo to tak kouzelné. Tohle mě fascinovalo na čarodějích. Jen si pomysleli a měli vše co si přáli.

"Než můžeš začít čarovat tak dost zestárneš. Všechny ty knihy co tu byli jsou teď tady." Ukázala na svou hlavu. Byla obdivuhodná, ale příliš stará na někoho jako jsem já. Cítil jsem k ní vděčnost a úctu, ale k lásce to mělo daleko. "Nechceš mě přeci jen zabít?" Zakroutila hlavou. "Nic jsi mi neudělal. Upozornil si mě na černokněžníka a on nebyl na mou návštěvu připraven. Dost si mi ulehčil." Tak proč já? "Proč ty ? Nabídl ses. Tvůj život za život sestry a zrovna včas. Nemůžu být déle sama je to hloupé pravidlo, ale musí se dodržovat." Povzdechla si a zasedla ke stolu kde se snášely na hromádku květiny. "Já sama." Zvolala a vše utichlo. Vzala květy a aranžovala je do vázy. Občas nějakou zkrátila neexistujícím nožem. Díval jsem se na to a stále nevěřil. Moje sestra je zdravá a já jsem tady a budu se ženit. "Je to pravda věř mi. Nasnídáme se a pak proběhne krátký obřad. Jsem ráda, že jsi to ty." Podíval jsem se z okna. "Svítá. Proč já?" Protože se to mělo stát. Splňuješ podmínky probudil si koště k životu. Jen můj manžel ho může probudit a donutit létat a uklízet. Při vstupu do lesa se aktivuje moje kouzlo. Pokud nechci nikdo se sem nedostane, ale ty ses dostal dost blízko a slyšíš mou mysl i teď. Všechna kouzla a pasti šli stranou a v tom mi tu začalo lítat koště. Jindy si návštěvníku v lese nevšímám, ale na tebe jsem byla hodně zvědavá a vydala se na cestu za tebou. Je to znamení, že nastal čas. S tebou budu volná.

To bylo. "Propojení mysli." Dopověděla za mě. Všechno mě to fascinovalo, ale i děsilo. "Buď můj." Vzala mě za ruku a vedla k malému oltářku. "Už je čas. Sluneční paprsky se za chvíli dotknou oltáře a budeme svoji." Protesty byli marné a nebylo vyhnutí. Vzal jsem ji za ruku a snažil se nehledat východ nebo otevřené okno kudy bych utekl. Odteď budu vaším vězněm. Slyšela mou mysl a jemně přikývla. Slunce osvítilo naše postavy, až dopadlo na oltářek a odrazilo se na naše spojené ruce. Na zápěstí se mi objevil náramek. "Jsi ke mně připoután. Vždy budu vědět kde jsi." Prohlásila a já viděl v jejich rukou řetízek který končil obmotaný na jejím zápěstí. Během momentu zmizel. "Obřad skončil půjdeme spát." Ukázala směrem k velké manželské posteli. "S tebou? Do postele?" Vidíš tady snad jiného manžela? Řekla mi v mysli. "Ne to ne, ale když já.. no .. ehm.. s tebou. To nechci!!" Ohradil jsem se a pomalu ustupoval. "Jsi můj. Pamatuješ!!" Připomněla mi přísahu, že ona je pánem mého života. "Ne s tebou NIKDY!!" Snažil jsem se kopáním a boucháním otevřít dveře. "Když je to tak. Budeš zatím spát s Flíčkem na seníku, než přijdeš k rozumu.Já umím čekat." Řekla tichým smutným hlasem. Otočila se ke mně zády a dveře se otevřeli. Bylo mi jí líto, ale já nejsem ničí postelová hračka. V té chvíli jsem si neuvědomil, že celou dobu četla moje myšlenky.


Za dveřmi na mě čekalo koště. Doslova mi skočilo do náruče jako nějaký pes. "Můj páníček konečně." Výsklo si a nechtělo se mě pustit. "Zaveď ho k Flíčkovi a připrav mu tam spaní." Uslyšel jsem za zády čarodějku a rovnou vyrazil, kdybych zůstal o chvíli déle musel bych tam zůstat a to jsem nechtěl. "Tudy pane." Koště přede mnou zametalo a rychle uklízelo. Vedlo mě úzkou chodbou někam do prostor rozlehlého zámku. Bylo to jako jít bludištěm. Čím dál mě vedlo tím méně svázán s čarodějkou jsem se cítil. Náramek na zápěstí se stával průhledným a když jsme dorazili na místo, kde budu nyní muset žít zbyl z něj jen lesklý slabounký kroužek. Vypadalo to, že brzo praskne, ale nějakou záhadou stále držel na ruce. "Tohle je vaše pane." Před koštětem se otevřely dveře a já uviděl něco jako stáj. "Kdo je vlastně Flíček?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mirda Mirda | 25. října 2017 v 13:14 | Reagovat

Katt, napinavé a už se těším na pokračování :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama