M
oje originální nápady (povídky, básničky, kreslení, návody atd.) se NESMĚJÍ KOPÍROVAT bez mého souhlasu.
Čtěte, komentujte, kritizujte prostě se tu na chvíli zastavte :)


Škola pro chytráky 38.díl

17. ledna 2018 v 14:44 | katt-chan |  Škola pro chytráky
Škola pro chytráky 38.díl

Tento dílek se mi moc nepovedl dole máte takové menší info jak to bude s vkládáním a psaním na blog v následujícím měsíci, kdy budu spíše neaktivní bohužel ani rady do hry Shakes a fidget nebudou.


"Okamžitě Hira naložte a jeďte!"
"A co oni doktore?" Dívali se na těla ležící na zemi.
"Těm nic nepomůže." Konstatoval jsem a snažil se je co nejrychleji poslat pryč. Moc se vyptávali a to nebylo dobré ani pro jednoho z nás. Sanitku vystřídalo černé auto. Podle pokynů je naložili a odvezli. Kei se nesmí dovědět, že jsem to byl právě já, kdo mu pomohl. Jeho síla musí zůstat ukrytá, stejně tak jako moje. To po mě zdědil medvědího ducha a já ho musím chránit před ním samotným. Nasedl jsem do svého pohotovostního auta a zmizel.




"Kei, Aki. Pomoc. Zachraňte nás."
"No tak klid, už jsi v bezpečí." Sestra mě donutila si znova lehnout.
"Kde je můj bratr a Aki?" Zeptal jsem se chraptivým hlasem. Nejdřív mi podala sklenici s vodou a já se napil. Oschlé rty se konečně smočily v ledové vodě.
"Kde jsou? Přivezli je hned po mě od strže." Polknul jsem na prázdno a v krku mě zabolelo.
"Nikoho krom vás dnes nepřivezli. Zeptám se řidiče ještě je tady." Nevěřím, že by je tam nechali bez pomoci. Sestra vešla do mého pokoje se smutným výrazem. Podařilo se mi napřímit a postupně si sednout. "Oni.. už nejsou mezi živými." Vhrnuly se mi slzy do očí. "To to nemůže být pravda. Byli v pořádku já to vím. Dýchali. Aki pohnula rukou a sevřela mou dlaň." Snažil jsem se postavit na nohy. Nejdřív se mi roztřásly ruce a pak celé tělo. Nedokázal jsem udržet sten bolesti ani kutálející se slzy. "Chlapče." Litovala mě sestra a snažila se mě zastavit. "Musíš odpočívat. Čas vše vyléčí. Jsi moc vyčerpaný." Tady nezůstanu ani minutu musím se dostat ke strži. Musím…otevřely se dveře od pokoje. "Hinato, Naruto, Sasuke, Ino, Sakuto, Saii musíte mi pomoct." Všichni se na mě dívali a já četl v jejich očích smutek a lítost. "Nevěřím tomu!! Slyšíte nevěřím oba jsou živí!! Jsme bratři poznal bych kdyby ne." Rezignovaně jsem se sesunul na postel. "Já ti věřím." Sakura mě chytila z jedné strany za ruku a Hinata přistoupila z druhé. "Jdeme je najít." V očích mi svitla naděje. Pomohli mi z pokoje a následně i z nemocnice, Venku čekala máma v nastartovaném autě. "Mami."

"Nic neříkej taky tomu nevěřím. Moje dětí jen tak nezemřou ani kdyby spadli na dno propasti. Oba jste po svém otci silní a jen tak nic vám neublíží." Dodala a šlápla na plyn. Nejdřív jela k propasti. Nechala mě v autě a sama se šla podívat na místo, kde jsem je viděl naposled. Ostatní jeli do okolních nemocnic jestli nebudou jinde, ale zatím bez výsledku. Vždycky zazvonil mobil se zprávou, že tam nikoho takového nepřijali. Čekaní na mámu se prodlužovalo. Začínal jsem mít strach i o ní, když se konečně vynořila z křoviska na okraji lesa. "Nejsou tu, ale podle stop po boji a stop u propasti tady byl někdo další a druhé auto." Podíval jsem se na mámu. "Jak to všechno víš? Vždyť nevíš co se tu stalo." Nastartovala a objela propast. "Stopy druhého auta vedou na druhou stranu. Sice se to někdo snažil zamaskovat, ale já byla nejlepší hledač jako mladá. Mě jen tak neoblafnout." Usmála se na mě a přidala plyn.

Po pár kilometrech mlčení zastavila. "Co se děje mami?" Vystoupila a klekla si před autem na zem. Opatrně jsem vylezl, abych si moc nezpůsobil bolest a šel se podívat co dělá. "Tady." Ruku měla teď už na zřetelných otiscích od kol. "Jeli dvě auta, tak aby to nebylo poznat. Jedno odbočilo do leva a to druhé doprava." Oba směry byli lesní cesty. "To nalevo byla dodávka." Vzala mobil a obvolala naši skupinu. Během půl hodiny byli všichni u nás.

"Polovina pojede doleva a my se vydáme za tím autem co jelo doprava. Ať to byl kdokoliv najdeme ho." Řekla Sakura a nasedla k Saiovi na motorku. Dál se přidala Hinata a Ina na skútrech. Zbytek se vešel k nám do auta. "Jedeme."

KONEC DÍLU


P.S Kdo to dočetl ? Tento díl mě příjde takový nepovedený. No každopádně nevím kdy vyjde něco dalšího není mi moc dobře čeká mě operace, takže tu moc nejsem tak jak bych chtěla ani nálada na psaní není. Koncem měsíce tu už nebudu pokusím se něco napsat a ještě vložit pokud mi bude lépe, ale moc neslibuju. Návrat mám před OH na které se těším předně na hokej po operaci nebudu +- 7-10 dnů doma a ani pak to nebude snadne proto promiňte za mou neaktivitu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 morasaki-kira morasaki-kira | Web | 2. března 2018 v 16:54 | Reagovat

Nádherné

2 Aki Aki | E-mail | Web | 27. března 2018 v 13:18 | Reagovat

Krásne napísané, som napnutá, ako struna, ako to bude pokračovať.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama