M
oje originální nápady (povídky, básničky, kreslení, návody atd.) se NESMĚJÍ KOPÍROVAT bez mého souhlasu.
Čtěte, komentujte, kritizujte prostě se tu na chvíli zastavte :)


Manželem proti své vůli!! 5.díl

3. března 2018 v 16:59 | katt-chan |  Manželem proti své vůli!!


Jinak můj stav se pomalu lepší díl povídky je toho důkazem. Pomaloučku po lehoučku nesmím to přehánět přeci jen jsem po dvouch operacích a v polou dubna ještě na ozařovaní, ale to zvládnu zas tu pak bude chvíli neaktivita, než mě pustí domů a už k dílu. ťuk na celý článek.



Manželem proti své vůli 5.díl
No jo co jsem si nadrobil to mám. Dveře naproti se zavřely, ale nebylo slyšet zamknutí. Myslím, že mám problém a to dost velký. Jak se mi podařilo si takhle zavařit?




Přestal jsem řešit neřešitelné a rozhlédl se po pokoji. Byl prostorný a prosluněný sluncem. V rohu byla knihovnička a pohodlné křeslo. Celému pokoji vévodil krb obložený mramorem a před ním položená medvědí kožešina. Jen tak si lehnout a nic neřešit. Zaklonil jsem se a spadl přímo do měkoučké peřiny na postel. Hlava se mi zabořila přesně do polštáře. Je tu lépe jak ve stáji, ale co budu dělat s ní? Je hned vedle, stačí sáhnout na kliku a..
"Co by si rád?" Dveře se otevřely a v nich stála moje žena. Stará a shrbená čarodějnice. Paní tohoto hradu a moje věznitelka. Jak rád bych odsud zmizel, ale slib je slib a já ho nikdy neporuším. Dívala se na mě tak zkoumavě. Sjela mou postavu od bot, až po konečky vlasů, které by potřebovali zastřihnout. Děsil jsem se toho co příjde, co po mě bude chtít.

Poslouchala jsem jeho mysl a znovu mě ho bylo líto. Můj osud je s ním zpečetěn. Otřásla jsem se při té myšlence. "Je ti dobře?" Okamžitě vstal a díval se tak starostlivě po myšlenkách na útěk ani památka. "Ano, už je to pryč." Polkla jsem na prázdno, byl tak blízko. Chtěla jsem se vrátit do pokoje, když mě chytl za ruku. "Pomůžu ti." Podepřel mě a vedl do pokoje, kde jsem si sedla do křesílka. "Nechceš napít? Jsi celá pobledlá." Jeho oči byly jako kniha. Opravdu měl o mě starost. "To je v pořádku." V ruce se mi zhmotnila sklenice s vodou. "A jo já zapomněl, že si vše můžeš přičarovat." Všechno ne. Povzdechla jsem si v mysli a ani si neuvědomila, že Deris tohle slyšel. Potřebovala jsem jít pro byliny, které se musí včas sklidit. Dvě máchnutí do vzduchu a na hlavě mi přistál šátek a u nohou se objevil košík. "Ty někam jdeš?" Povytáhl obočí a vyčítavě na mě pohlédl. "Bylinky nepočkají. Jestli chceš můžeš jít se mnou. Chtěl bys?" Usmál se. Do žil se mi vlila nová krev. Tváře zrůžověly a vrásky trochu ustoupily jako bych mládla. Odfoukla jsem tu myšlenku a zvedla se z křesla. Natahuji ruku po košík, když ho Deris zvedl ze země. "Já to vezmu." Byl jako vyměněný. To se o mě tolik bál a nebo vše předstíral? Snad nechce venku utéct, napadlo mě a otevřela dveře na chodbu. Deris šel za mnou a já si opakovala, že ať se stane cokoliv budu to muset příjmout. "Na tady máš." Přičarovala jsem kabát, aby mu nebyla zima. "Děkuji." Přejel po něm dlaní a pak si ho přehodil přes ramena. Prošli jsme další chodbou a vyšli do stájí. "Flí půjdeš na procházku." Stačilo slovo procházka, aby ze sena vyskočil Flíček a snažil se mě povalit. "Nesmíš. Hodný dráček tady máš." Schlamstnul to na jeden zátah a mohli jsme vyjít tajnou chodbou. "Jak jsme se dostali rovnou do lesa?" Kouzlo to nebylo. Hrad je takto propojen, aby se dalo při obléhání uniknout a taky proto, aby Flíček mohl ven, když jsem ho našla stáj na hradě nebyla. "To je šikovné." Podotknul Deris a držel se dál od Flíčka. "Promiň zase mluvím jen v myšlenkách." Zavrtěl hlavou, že to nevadí a rozhlížel se po okolí. "Co vlastně hledáme za bylinky?" I on venku pookřál stejně jako Flíček, když je venku na čerstvém vzduchu. "Leť si a brzo se vrať." Deris se díval jak roztáhl křídla a vzlétl, po chvíli zmizel mezi vršky stromů. "Musí se protáhnout stáj je na něj občas malá. Ještě kousek a budeme na místě." Podívala se na nebe. "Je správný čas za chvíli bude tma, uvidíme je. Pojď za mnou." Přišlo mi to blbé, ale nakonec jsem se čarodějnice zeptal. "Proč vlastně chodíš sbírat bylinky. Proč si je nepřičaruješ jako vše ostatní?"

Zastavila a otočila se ke mě."Nemůžeš vše dělat jen magii. Jak myslíš, že vlastně vznikla, kde se tady vzala?" Nad tou otázkou jsem zůstal stát, až mě napadlo řešení. "No z knih. Ty jich máš plnou knihovnu." Trochu se mi orosilo čelo. "Derisi a co myslíš, že bylo před nimi? Někdo musel být natolik chytrý, že začal bylinky sbírat a zjišťovat jakou mají moc. Pak to sepsal a podařilo se mu vytvořit první kouzlo. Podchytil význam pravé magie a zkoušel dál. Sice to někdy nevyjde, ale kouzelníci a čarodějnice se nikdy nevzdají. Vždycky zkoušíme něco nového co nás posune dál a někdy se o poznatky podělíme a jindy si je necháme pro sebe jako výhodu." Vysvětlovala jsem pomalu slovo za slovem. "Magie je v srdci dokonce i v tom tvém. Stačí najít ten správný klič." Vzpomněla jsem si na pečeť koštěte a na slova. Ve všem se ti vyrovná i v čarování. Říkalo koště před pár dny. "Nevěřím já jsem jen obyčejný, nic neumím ze světa čar a kouzel. Ty si ze mě utahuješ ?" Někdo se urazil. Zvlnily se mi rty do lehkého úsměvu. Znovu sem vykročila známou cestičkou k bylinkám, které se musí dnes otrhat. Kolem nás zavládla tma. "Nevidím na cestu." Postěžoval si trochu namíchnutý Deris a zakopl o větev. Narazil do mě a já skoro spadla. Na poslední chvíli získal balanc a chytil mě. "To bylo o fous." Oddechl si a nepouštěl mě z rukou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama